Bisfenol A
V současné době je bisfenol A (BPA) používán zejména jako surovina na výrobu tzv. polykarbonatů. Ty nalezly široké technické použití a život bez nich si už nedovedeme představit. Jsou chemicky, tepelně a mechanicky odolné, lehké, čiré jako sklo nebo libovolně barvitelné a jsou vhodným materiálem pro řadu výrobků. Z polykarbonátu se vyrábí například makrolonové desky – vysoce kvalitní, tepelně izolační materiál s vysokou odolností vůči povětrnostním vlivům vhodný pro zasklívání a zastřešování. Dále se z polykarbonátu vyrábí řada užitkových předmětů pro domácnost, jako jsou nádoby na tekutiny, dózy na potraviny, kempingové jídelní soupravy, ale také nosiče CD a DVD. Ve stále větší míře se polykarbonát používá všude tam, kde přichází do styku s potravinami – od kojeneckých lahví až po ošetření vnitřního povrchu konzerv. Díky širokým možnostem využití BPA se ve stále větším množství dostava do životního prostředí a přes potravinové cykly proniká až do lidského organismu. Celosvětová produkce BBA činí kolem tří milionů tun ročně a neustále stoupá.
Při pokusech na zvířatech se ukázalo, že vystavení bisfenolu A během nitroděložního vývoje ovlivňuje vývoj prsní tkáně plodu a zvyšuje riziko výskytu rakoviny prsu v pozdějším věku. U mužů způsobuje úbytek spermií. Studie také prokázaly, že má negativní účinky na fungování imunitního systému člověka. Vzhledem k těmto expozičním cestám představuje bisfenol A v současné době nejvýznamnější endokrinně disruptivní kontaminaci pro člověka. Nařízení vlády č. 61/2003 Sb. změněné nařízením vlády č. 23/2011 Sb. stanovuje pro povrchové vody nejvyšší přípustnou hodnotu pro bisfenol A 0,035 μg/l. Rámcová směrnice pro vodní politiku 2000/60/ES, změněná směrnicí 2008/105/ES uvádí bisfenol A na seznamu látek podléhajících přezkumu pro případnou identifikaci jako prioritní látky nebo prioritní nebezpečné látky.
Alkylfenoly
Alkylfenoly jsou nehalogenované organické sloučeniny odvozené od fenolu připojením alkylové skupiny, které přetrvávají v životním prostředí (jsou perzistentní), bioakumulativní a toxické pro vodní organismy. Používají se zejména jako surovina pro výrobu neiontových detergentů – alkylfenoletoxylátů (APE). Nejvyužívanějšími jsou etoxyláty nonylfenolu (NPE) a oktylfenolu (OPE), které se v prostředí degradují zpět na alkylfenoly.
Nonylfenoly se nejvíce používají při výrobě nonylfenol ethoxylátů (NPE). Ty jsou využívány hlavně jako průmyslové detergenty (např. pro praní vlny, zpracování textilu, dřevoviny a papíru, přípravu nátěru a pryskyřic nebo povrchovou úpravu kovu, při těžbě ropy a plynu a výrobě elektřiny).
Jedná se o látku perzistentní, se schopností bioakumulace. Nonylfenol je toxický pro vodní organismy a ovlivňuje i jejich reprodukci. Při chronické expozici se snižuje růst řas a dalších vodních rostlin, u ryb dochází ke snížení tělesné hmotnosti a pomalejšímu dospívání. Patří mezi hormonální disruptory – látky narušující funkci hormonů. Může se vázat na receptory estrogenu a tím ovlivňovat reprodukci a dospívání organismů včetně člověka. Ovlivňuje tak reprodukci ryb a způsobuje tzv. feminizaci (zvyšuje poměr počet samic k počtu samců) a způsobuje i výskyt hermafroditismu. Působí estrogenně i na suchozemské živočichy.
Oktylfenol slouží především jako výchozí látka nebo přísada pro další výroby. Nejvýznamnější je jeho použití k výrobě oktylfenol ethoxylátu, což je jeden typ neionogenních tenzidů (tzv. povrchově aktivních látek). Dále se používá k výrobě změkčovadel plastu, stabilizátorů topných olejů, antioxidantů, polykarbonátu, vonných přísad, pryže, barviv a fenolových pryskyřic. Komerčně je obvykle dostupný jako kapalná směs izomeru. Oktylfenol a oktylfenol ethoxyláty jsou látky toxické pro vodní organismy. Vykazují navíc schopnost ovlivňovat funkci estrogenu, což muže mít vážné dopady na zdraví člověka i živočichů i na rovnováhu ekosystému. Riziko spočívá v ovlivnění pohlavního dospívání a diferenciace.
Kontaminace životního prostředí alkyfenoly a alkylfenol ethoxyláty je především důsledkem jejich úniku odpadními vodami z uvedených průmyslových procesů. Nejčastěji používané alkylfenol ethoxyláty se v prostředí biodegradují poměrně snadno zpětně na alkylfenoly, které přetrvávají v životním prostředí s výraznou bioakumulací. Problematické jsou oktylfenoly, nonylfenoly, jenž jsou lipofilnější a toxičtější látky než mateřské sloučeniny. Hlavním legislativním nástrojem ES upravujícím vypouštění nebezpečných látek do vodního prostředí je Rámcová směrnice pro vodní politiku 2000/60/ES, změněná směrnicí 2008/105/ES, kde nonylfenol a oktylfenol jsou na seznamu prioritních látek. Nařízení vlády č. 61/2003 Sb. změněné nařízením vlády č. 23/2011 Sb. stanovuje pro povrchové vody nejvyšší přípustnou hodnotu pro nonylfenol 2 μg/l a průměrnou roční hodnotu pro oktylfenol 0,1 μg/l.