Pesticidy jsou chemické látky určené k prevenci, ničení, potlačení, odpuzení či kontrole škodlivých činitelů, mikroorganismů, rostlin a živočichů. Tyto látky jsou využívány během výroby, skladování, transportu, distribuci a zpracování potravin, zemědělských komodit a krmiv. S růstem světové poptávky po zemědělských produktech vyplývá tlak na zvyšování výnosů a s tím spojenou spotřebu pesticidních látek. Pesticidy samotné zemědělskou produkci nezvyšují, ale brání jejímu snížení vlivem působení škodlivých organismů. Bez aplikace pesticidů jsou odhadované ztráty uváděny okolo 75 % u ovoce, 50 % u zeleniny a 30 % u obilnin. Průměr se udává okolo 40 % a proto zastavení jejich užívání je nemožné. Pesticidní látky se také používají z důvodu šetření manuální práce. Celosvětová roční spotřeba pesticidů je v rozmezí 2-2,5 miliónů tun. V České republice bylo v roce 2013 spotřebováno 5 500 tun pesticidů.
V roce 1962 bylo v ČR povoleno celkem 72 přípravků na ochranu rostlin, v roce 2014 bylo již povoleno 1 120 přípravků na ochranu rostlin. Přípravky na ochranu rostlin mohou obsahovat jednu nebo více účinných látek. Celosvětově je registrováno více než 800 druhů účinných látek pesticidů, v České republice se každoročně používá kolem 400 druhů účinných látek.
Do životního prostředí se takto dostává nezanedbatelné množství cizorodých látek, které mohou působit i na jiné (necílové) činitele a iniciovat tak narušení terestrického či vodního ekosystému.
Do úvahy je také nutné brát skutečnost, že rezidua obsažená v prostředí či zemědělských produktech se mohou stát prekurzory dalších toxických sloučenin. Příkladem jsou triazinové pesticidy, které mohou dát vzniku karcinogenním nitrosaminům. Degradace původních sloučenin však neznamená vždy okamžitou eliminaci nebezpečí, naopak z původních sloučeni se mohou stát toxičtější metabolity.
Triazinové pesticidy působí především jako herbicidy (atrazin, terbuthylazin, cyanazin, simazin) a používají se ke kontrole listnatého a travnatého plevele u plodin jako je kukuřice, čirok nebo cukrová řepa. Ovlivňují fotosyntézu rostlin, způsobují zežloutnutí, zastavení růstu a poté celkové odumření rostlin. Velkým problémem triazinů je nízká biodegrabilita a dlouhodobé přetrvávání ve vodním prostředí nejen mateřských látek, ale i jejich metabolitů. Doba perzistence je v závislosti na okolních podmínkách delší než dva roky. Dlouhodobě přetrvávají v podzemních vodách za vzniku metabolitů. Triazinové pesticidy patří mezi možné lidské karcinogeny. Mohou být prekurzory pro vznik nitrosaminů a atrazin. Má xenoestrogenní účinky, jehož důsledkem je feminizace savců.
Fenoxyalkanové kyseliny (2,4-D, 2,4-DP, 2,4,5-T a MCPA, MCPB, MCPP a další) se používají jako herbicidy účinné zejména na dvouděložné plevele (pcháč, heřmánky, lopuch, pampelišku, šťovík, merlík). Roční spotřeba se v České republice pohybuje kolem 200 tun. Aplikují se na ošetření obilovin, pastvin, ale také například při úpravě okolí silnic. Mají především systémové širokospektrální působení. Způsobují poruchu látkové výměny, zpomalení růstu nadzemních i podzemních částí rostlin a tak postupný úhyn. Mezi nejčastější projevy jsou deformace rostlin (kroucení listů, lodyh). 2,4-D, 2,4-DP, 2,4,5-T a MCPA jsou podezřelé karcinogeny.
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) patří mezi toxické látky II. a III. třídy. Tyto látky se v životním prostředí vyskytují ve formě aniontů, jsou málo absorbovány půdou a dobře rozpustné ve vodě. V životním prostředí jsou perzistentní týden až měsíc, jejich degradace závisí na pH prostředí. Snadno podléhají fotodegradaci a velmi rychle se rozkládají v přítomnosti kyslíku.
Močovinové pesticidy se používají se jako herbicidy k likvidaci plevele při pěstování brambor, obilovin, kukuřice, máku, cukrové řepy, ale i k ošetření samotných semen před setbou. Působí jako preemergentní herbicidy (před vyklíčením) po zapracování do půdy, ale aplikují se i postemergentně (po vyklíčení). Roční spotřeba se pohybuje v České republice kolem 350 tun. Některé tyto látky vykazují toxické účinky jako je porucha štítné žlázy, ale také karcinogenní a teratogenní účinky.
Hlavními zástupci jsou chlorotoluron a isoproturon. Obě tyto látky jsou mobilní v životním prostředí, do povrchových a podzemních vod se dostávají splachem z polí. Pro člověka je isoproturon slabě toxický, je však na seznamu nebezpečných látek pro vodní prostředí.
Chloridazon se používá jako herbicid v cukrovce a krmné řepě. Postupně metabolizuje na chloridazon-fenyl a chloridazon-fenyl-methyl. Tyto metabolity jsou v životním prostředí obvykle přítomny ve vyšších koncentracích než výchozí látka.
Chloridazon má nízkou až vysokou perzistenci v životním prostředí (9-180 dnů). Oba jeho metabolity jsou v závislosti na okolních podmínkách středně až vysoce perzistentní (100-150 dnů). Chloridazon a jeho metabolity mají nízkou akutní toxicitu, nevykazují však mutagenní a genotoxické vlastnosti. Nebyl zjištěn ani onkogenní potenciál, nepůsobí teratogenně ani neurotoxicky. Přestože posouzení rizika vyplývající z reálného používání chloridazonu nevykázalo významný vliv na zdraví člověka, zvířat a životní prostředí, četné nálezy degradačního produktu chloridazon-desfenylu v rámci celé České republiky poukazují na nutnost sledování jeho akumulace v životním prostředí. Z důvodu opakujících se pozitivních nálezů metabolitu chloridazon-desfenyl v podzemních vodách se za účelem jejich ochrany nesmí aplikovat přípravky obsahující účinnou látku chloridazon vícekrát než jednou za tři roky na témže pozemku.